22/09/2014 až 28/09/2014, Manchester

Celý týden se měl podle původního rozpisu nést ve znamení úvodu ke studiu tady... Oficiální úvod jsme však nakonec měli jen dvě hodiny a to až v úterý. v pondělí tak bylo mým jediným úkolem dojít do školy a vyzvednout si studentskou kartičku. Ve škole jsem se aspoň potkala s Alenou a Karlem, tak jsme spolu zašli na oběd... Odpoledne jsme měli naplánovaný výlet do IKEA, tak jsem si jela koupit zrcadlo a svíčky a sušák a tak. Pak jsme si všichni spolu dali kuličky a domů jsme přijeli až docela pozdě. 

V úterý přišel čas oficiálního uvítání. To jsme se spolu s ostatními šesti mezinárodními studenty z fakulty práva sešli s Paulem, abychom rozebrali jaké vlastně budeme mít předměty, jak to na škole chodí, jaké máme možnosti pro bono aktivit a a tak. Bylo to hrozně příjemné, měli jsme čaj a sušenky a tak. V úterý večer jsme se s Němcema sešli u Jill a vařili jsme všichni spolu lasagne a pili cider a měli jsme super věčer. 

Už si vůbec nepamatuju, co jsem dělala ve středu, takže to asi bylo něco děsně důležitého... Jo myslim, že jsem se přilepila k uvítacímu programu business school, protože ty narozdíl od nás nějaký měli a protože tam chodí většina mých kamarádů tady a protože je to ve stejné budově a protože tam byl oběd zadarmo :-). Tak jsem se zúčastnila nějakých jejich, pro mě z velké části irelevantních přednášek, ale aspoň jsem se dobře najedla. Odpoledne jsme chtěli jít všichni spolu na Freshers week, což je takový festival klubů, které jsou na škole a zároveň obrovskou marketingovou akcí, kde dostanete spoustu věcí zadarmo. Ale asi právě proto tam byla odpoledne uplně šílená fronta, tak jsme to vzdali a po cestě domů jsme se jen stavili v obchodu s plakáty, takže už jsem konečně něco udělala s těma ohnusenejma zdma. Večer jsem pak doháněla resty ještě z domova a dodělávala repliku pro mamku. 

Freshers week se tak pro nás přesunul na čtvrtek ráno, vstali jsme trochu dřív, abychom tam byli první a nemuseli stát ve frontě... Tak jsem dostala láhev a ručník na cvičení a hrnek a spoustu jídla a tak a našla jsem si tam pár klubů, do kterých přemýšlím, že se zapojím. Pak jsem šla na přednášku o vyhledávání právně relevantních informací v knihovně a anglických právních online systémech a tak, což bylo poměrně užitečné. Taky jsem si konečně koupila lítačku a zařídila vstup do knihovny a tyhle věci. Večer byla velká erasmus párty, kam se ale vlastně nikomu vůbec nechtělo... Já jsem si řikala že pujdu, tak jsem se domluvila s francouzkou Astrid, se kterou jsme předtím měli jít na nějaký warm-up k jejím kamarádům, která ale pak večer posunula sraz z osmé na půl desátou, tak už se mi pak nějak nikam nechtělo a zůstala jsem doma. Ona velká freshers/erasmus párty byla každý den, protože jak už jsou všichni ve škole, ale ještě se neučí, tak je to evidetně ideální čas pro všechny studenty chodit pařit.

V pátek jsem ráno šla na přednášku třetáků o právním psaní v praxi, která byla poměrně užitečná. Pak jsem šla do knihovny půjčit si nějaký úvod do anglického právního systému, protože jsem nesnesitelný šprt a už jsem se chtěla začít něco učit. Pak jsem šla rovnou na sraz City Ralley, což byla skvělá akce organizovaná fakultou jazyků, kde je logicky nejvíc erasmáků. Byli jsme rozdělení do družstev a museli jsme v dvouhodinovém časovém limitu získat co nejvíce bodů podle papíru, na němž byli aktivity jako vyfotte se s policistou, nebo studujte chvilku tiše v knihovně. Nakonec jsme byli druzí, ale rozhodně jsme si užili spoustu zábavy, když jsem se v šesti narvali do jedné telefoní budky :-D. Večer jsme potom šli s Němcema na house-warming-party k Jill. To bylo uplně skvělý, byla tam spousta nových lidí a rozhodně jsem si to hrozně užila. 

Hrajeme na imaginární kytary před Hard Rock Cafe.

V sobotu jsem se probudila s plánem, že zůstanu celý den doma, budu se válet a číst si tu knížku, co jsem si půjčila, ale nakonec jsem jela do města se projít, koupila jsem si podložku na cvičení a prací prášek. K večeru jsem vyrazila k Nině, se zastávkou pro promo pizzu za jednu libru. U Niny jsme se sešli s Němcema a pár dalšíma lidma a pili jsme a povídali si a asi v jednáct jsme vyrazili do města, kde jsme šli do klubu. Většina klubů je shluknutá blízko sebe v několika epicentrech, ale tím, že se tu platí vstupné, které není uplně zanedbatelné (pět až deset liber), tak moc nepřichází v úvahu přecházet z jednoho do druhého. Ten, který jsme vybrali byl uplně totálně přeplněný a hudba taky nebyla uplně světová. Hlavně jsem trošku podcenila výběr oblečení. Britské slečinky totiž chodí na párty na jehlách a v šatech, které končí tak maximálně centimetr pod zadkem a výstřih mají až na břicho. Je vidět, že si všechny dávají s přípravou dost času, bohužel se tak ale oblékají všechny, bez ohledu na množství tělesného tuku. Takže část holek vypadá jako luxusní prostitutky a část jako chodící celulitida... Uplně jsem to prostě s jeansy a bílým bavlněným tílkem nevychytala... Každopádně budu muset zvážit, co si jako párty oblečení nakoupim, protože moje párty cíle se od těch, které mají místní studentky asi dost liší. (K tomuto závěru jsem došla nejen po shlédnutí párty oblečků ale i ze skutečnosti, že jsou ve škole na několika místech k dispozici kondomy zadarmo...) Nakonec to ale bylo fajn :-).

Na záchodě se můžete za poplatek přepudrovat nebo navonět :-D.

Kluby ve starých docích.

Jedna selfie, než přejdeme přechod :-D.

No a dneska jsem se konečně aspoň trochu učila, šla jsem běhat do parku, který mám hned za domem, vyprala jsem si a tak... Taková příjemná klidná neděle :-).Takže závěrem lze říct, že to byl velmi příjemně proflákaný týden a už se hrozně těšim, až konečně začne opravdová škola a budu muset trochu namáhat mozkové buňky :-).

Můj běhací park.

P.S. Jako reakci na netrpělivé dotazy mých nejvěrnějších čtenářů a také na mojí lenost, jsem se rozhodla, že budu přidávat příspěvek dvakrát týdně - v něděli deníkový zápis událostí celého týdne a ve středu tématický článek o něčem, co mi tu příjde zajímavé. Uvidíme, jak dlouho mi ty středeční články vydrží, ale už mě pár témat napadlo, tak snad chvilku ano, takže si to můžete všichni napsat do diářů a přizpůsobit tomu svůj týdenní rytmus :-D. 

18/09/2014 až 21/09/2014, Manchester

Ve čtvrtek i v pátek pokračoval uvítací program od University pro nové studenty. Připadá mi, že jsme se nic moc užitečného nedozvěděli, spíš věci, co by se dali předpokládat... Ale tak potkala jsem tam spoustu lidí, takže už mám kamarády :-). Ve čtvrtek večer jsme měli večeři s irským bendem. Jídlo bylo typicky anglické (čtěte hrozně hnusné) ale tancovali jsme a byla to zábava. V pátek ráno jsme měli prohlídku města s průvodkyní, což bylo skvělý. Dostali jsme velké množství typů, kam jít, především je tu v Manchesteru spousta muzejí, které jsou jako v celé Anglii zadarmo. V pátek odpoledne jsme šli na pizzu zadarmo (před začátkem semestru všude rozdávají spoustu kuponů na věci zadarmo nebo za směšné peníze, asi aby naučili studenty chodit právě k nim...)

V sobotu jsem si nějak zprovoznila internet aspon na pár dní (nechtějte ani vědět, kolik mě to stálo) tak jsem surfovala a koukala na simpsonovi a volala si s Jirkou a tak... Odpoledne/večer jsme šli s Majou, Ninou, Christinou a Gill na večeři na nudle a pak do nějakého baru, kde měli drinky za  libry... Připojili se k nám ještě další erasmáci, tak to bylo super...

Dneska ráno, když jsem se vyhrabala z postele, jsem šla spolu s ostatníma na free give away věcí, co tu nechali lonští erasmáci, tak aspon zítra v ikea neutratim tolik... Pak jsme šli na grilovačku, která vůbec nebbyla grilovačka a spíš to bylo fakt mizerně utracených 6 liber, protože jsme za ně dostali jen umělohmotného hamburgera, ze kterého je mi ještě blbě... Tak jsme to tam raděj zabalily a šly do parku na kafe...

Jsem ráda, že jsem si tu našla kamarády, kteří jsou na tom podobně jako já, to znamená, že sem jeli primárně studovat... Bála jsem se, že tu budou jenom osmnáctiletí španělé, kteří za celý rok nezvládnou vystřízlivět... Myslela jsem, že už nám zítra začne škola, ale ještě týden máme jakože introduction, ale my na law school ho máme jen asi 3 hodiny ve středu, tak moc nevim, co budu dělat... Asi vyzkouším nějaké to muzeum.. Ale zítra jedu do ikea pro plakáty :-).

16/09/2014 a 17/09/2014, Manchester

V úterý ráno jsem se probudila v hostelu s pocitem, že vlastně vůbec nevim, co budu celý den dělat, protože mým hlavním a jediným úkolem bylo počkat na Paula, až mi zavolá, jestli a kdy se můžu jít podívat na ten pokoj u jeho kamarádky. Bohužel nebo bohudík jsem však brzy zjistila, že to není tak uplně pravda, protože se na mě vyvalil jeden "menší restík", takže jsem ho dopoledne řešila. Až potom jsem si šla koupit snídani a po cestě zpátky na hostel jsem se prošla krásnou částí Manchesteru, postavenou kolem kanálů, po kterých se vozilo uhlí do továren. Dnes tam kotví malé obytné lodky a je to tam mc hezké. Snad se mi sem podaří časem nahrát nějaké fotky... Pak jsem na hostelu ještě řešila nějaké záležitosti a volala si s Jirkou a konečně mi zavolal Paul, že se můžu kdykoliv po páté jít podívat na ten pokoj a že on může až večer, ale že mě vyzvedne autem a doveze mě tam. To jsem s díky odmítla, protože jsem tam chtěla jít co nejdřív, tak jsem se oblékla a šla jsem se projít po městě a pak jsem se podle google maps snažila najít ten dům, což se mi absolutně nepodařilo, po asi hodině bloumání dost nebezpečnou čtvrtí, když jsem si uvědomila, že už jsem asi 20 minut neviděla žádnou ženskou, která by neměla abáju, jsem to vzdala a zavolala jsem Mary, kde že jsem, tak se zhrozila a odnavigovala mě na druhou stranu jižního Manchesteru... Když jsem tam konečně dorazila, zjistila jsem, že ten pokoj je sice moc hezký, ale stojí 400 liber, tak jsem jí řekla, že to asi pro mě nebude, stavila jsem se ve smrduté kobce pro klíče a vrátila jsem se, po asi pětihodinové procházce, do hostelu, abych si zabalila, objednala si taxíka a nechala se odvést do svého nového domova... 

Tam jsem se taky ve středu ráno probudila a šla jsem poprvé oficiálně do školy na uvítací program pro mezinárodní studenty. Mám pocit, že to tu nemaj udělané moc chytře, protože celý program je jak pro Erasmáky, tak i pro mezinárodní studenty, kteří jsem jedou studvat normálně, což jsou hlavně asiati... Takže nás posílaj na přednášky o vízech, což je nám totálně k ničemu... No každopádně jsem tam potkala několik fajn lidí, tak snad to nebude tak zlé... Po programu jsem šla do města nakupovat, protože jsem potřebovala pár věcí do pokoje... Takže jsem si koupila čistící prostředky a nástěnku a lampičku a bačkůrky a tak. Po návratu domů jsem se vrhla do šůrování a přestavování nábytku. Mám pocit, že některé čáasti toho pokoje neviděli hadr už pěkných pár let...

Jak už jste si asi všimli, nickname pro můj domov je smrdutá kobka, protože překvapivě, je to smrdutá kobka. Je to pokoj ve starém klasickém britském řadovém domečku. Kromě mě tu bydlí Mani, Ind který je vědec, a Joanna, což je 19letá Bulharská studentka. Oba jsou hrozně milý. Ten dům je trochu vlhký a ten pokoj vypadal na první pohled dost malý, ale po tom, co jsem přestavěla nábytek je podle mě uplně v pohodě... A trochu to tu smrdí, tak jsem si koupila vonítka a vožkerej smrad odtud prostě vyženu... Myslim, že je to dobrá střední cesta mezi tim, bydlet s ostatními studenty a tim, bydlet u hostitelské rodiny, jak chtěla mamka.. Tim, že tu Mani žije už fakt dlouho, tak mi radí se všim možnym, co potřebuju ale zároveň si s nim a Joanou můžu normálně povídat... Celkově jsem ráda, že jsem si ten pokoj vzala, hlavně proto, že za ty peníze, co ušetřim budu moct cestovat. (A nebo si koupit spoooouuustu kabelek v Primarku...) Hlavní nevýhoda teda je, že je rozbitej internet a novej bude až příští pátek, takže tohle sice píšu ve středu večer, ale hodit na net to budu moct až ve čtvrtek ve škole... No ale snad se to fakt do toho příštího týdne vyřeší, nebo si holt budeme s Joanou muset koupit svůj net..

15/09/2014, Manchester, YHA

Dnes jsem se probudila v osm po báječně osvěžujícím dvanácti hodinovém spánku, s o něco optimističtějším pohledem na Manchester, než když jsem šla spát. Hned jsem, se zastávkou pro snídani, vyrazila do školy. Dorazila jsem tam kolem deváté, což bylo bohužel dřív, než kdy tam dorazil můj studijní koordinátor (dále jen "Paul"). Tak jsem šla na oddělení ubytování, kde mi poměrně milá paní referentka řekla, že pro mě nemůže vůbec, ale vůbec nic udělat a že nemá volný ani jeden jediný pokoj, takže tolik k mému přesvědčení, že přinejhorším můžu vždycky jít na koleje... 

Pak už Paul přišel, tak jsem na ním mohla jít i já. Paul je asi 55letý černoch a je úplně boží. Na stole mu ležela knížka "Lenin and philosophy and other essays" a na nástěnce měl plakáty Che Guevary a Socialistické strany :-D. Řekl mi, at se ničeho nebojím a že něco vymyslíme, načež vzal telefon a začal obvolávat svoje známé. Po prvním telefonátu mi řekl, že u ní bych stejně bydlet nechtěla, protože je stará a protivná a po druhém telefonátu mi řekl, že to by mělo jít, že jde o kamarádku jeho manželky, taky učitelku na universitě, která bydlí přesně v té čtvrti, kde jsem chtěla bydlet, má kočku a volný pokoj. Bohužel má ještě nějakého zájemce, se kterým mluvila dřív, a tak jsme se domluvili, že zítra zavolá a případně se na ten pokoj půjdu podívat. Ohledně rozvrhu se taky všechno vyřešilo, Paul mi řekl, že ohledně toho mailu, který mě v srpnu tak vyděsil, se musela stát nějaká chyba, že si můžu normálně zapsat to, co chci, jen že jeden předmět je vlastně celosemestrová praxe, tak jsem si místo něj vzala kriminalistiku.

Po schůzce s Paulem jsem šla na již domluvenou prohlídku jiného bytu. Cesta tam mě trošku vyděsila, protože jsem šla po Curry Mile, kde jsem nepotkala snad jediného bělocha a obchody kolem byly ve stylu "Islam Beauty". Když jsem tam došla, tak jsem zjistila, že ten pokoj je přesně takový, jako jsem čekala podle fotek: malý a ošklivý. Na druhou stranu, v bytě jsou tři ložnice, v jedné bydlí mladá Bulharka, v druhé 35letý Ind, který pracuje jako vědec na té druhé universitě a ta třetí je volná. Dům byl relativně čistý, jako velkou výhodu vnímám právě to, že bych koupelnu a kuchyn sdílela jen se dvěma lidmi a navíc, ten pokoj je strašně levný. Konkrétně stojí polovinu toho, co ty ostatní. A to je pro mě docela hodně velká motivace, protože se řikám, že mít peníze na to, abych mohla cestovat a občas si něco dopřát je mnohem lepší, než bydlet v nějakym krásnym pokoji, ale třikrát otáčet každou penci a nikam se nepodívat... Ten Ind mi navíc ukázal jinou cestu, jak se dostat do školy, než po té muslimské stezce a říkám si, že když měsíčně ušetřím 180 liber, tak si můžu dovolit utratit pár liber v Ikea za plakáty a serepetičky, abych ten pokoj předělala k lepšímu... Jen jsem vlastně trochu podezřívavá, protože mi to připadá až příliš levný. Každopádně jsem pak už ani nešla do žádné realitky a čekám do zítra, co a jak s tou Mary a pokud nic, tak se zítra nebo ve středu nastěhuju do tohohle bytu.. 

Odpoledne jsem se šla projít po Manchesteru abych zjistila, že to náhodou vůbec není ošklivé město, naopak, je dost hezký. Ted sedim v hostelu a přihlašuju si předměty na svojí domácí alma mater, abych nebyla až tak moc pozadu, až se vrátim... Tak jsem si zapsala správu, MPS I a účetnictví pro právníky a doufám, že to nějak distančně zvládnu :-). 

Takže abych to shrnula, pocity jsou rozhodně mnohem lepší, než včera. Nejraději bych se rovnou nastěhovala do toho pokoje za 180 liber, ale tak když už se kvůli mě Paul tak snažil, tak je mi to trochu blbý a čekám... Ani se mi zatím moc nestýská, jen tu tak nějak nemám co dělat, ale to se snad brzo změní :-).

14/09/2014, Manchester, YHA

Moji milý čtenáři (aneb ahoj mami a tati),

rozhodla jsem se navázat na úspěšnou tradici blogování, když jsem byla v Indii a psát si blog i z Erasmu.

Dneska jsem vstala ve tři ráno, abych stihla letadlo v šest. Jirka mě odvezl na letiště, kde jsem zjistila, že Ruzyně je evidentně jediné místo v Praze, kde prodávají německé louhované preclíky, pán u přepážky velkoryse přehlédl, že mám moc zavazadel a navíc jsou moc těžká a bez jakýchkoliv komplikací jsem se nalodila na let do Frankfurtu, který jsem celý prospala. Na přestup jsem měla tolik času, že jsem si řekla, že si ještě trochu zdřímnu, takže jsem ten let málem nestihla (teda ještě mě nevyvolávali, ale myslim, že za chvilku by začali...) Na letišti v Manchesteru na mě teda nikdo nečekal, ale když jsem na přepážce taxislužby nahlásila, kdo jsem, odvezli mě do hostelu zadarmo.

Hostel je docela hezký, jsem na 4lůžkovém pokoji, kde jsme jenom dvě, tak doufám, že to tak i zůstane... Po ubytování jsem šla pěšky do centra, abych si koupila anglickou simkartu a takovou tu věc do zásuvky. To město neni tak ošklivý, jak jsem si myslela, ale ani nijak zvlášt krásný... A málem mě asi 5krát zajelo auto, protože se neumim britsky rozhlížet a koukám na druhou stranu... Pak jsem se vrátila, koupila si přístup k netu a začala googlovat a volat na byty, abych zjistila, že, velmi překvapivě, v realitkách v neděli nikdo není. Tam, kam jsem se dovolala, mi všichni řekli, že už mají plno, případně, že chtějí nájemníka na celý akademický rok... Navíc na pokoji v tom hostelu je se mnou holka, která už je tu 10 dní a nenašla vůbec nic... Takže začínám trochu panikařit, co budu jako dělat...

No vzhledem k tomu, že jsem vstávala tak nekřestansky brzo si asi půjdu hodně brzo lehnout, asi tak ted hned :-D.