13/10/2014 až 19/10/2014, Manchester

Tento týden se nesl ve znamení studia. Nějak nevim, o čem mám psát, protože je tu nějak každý týden jako ten předchozí. V pondělí i v úterý jsem byla ve škole a učila jsem se. Nějak se nestalo nic zajímavého. Ve středu jsem byla zase ve foodbank a večer jsme šli s lidma z foodbank na pub crawl. To se mi hrozně líbilo, našla jsem si tam spoustu kamarádů a mám z toho fakt dobrý pocit. Ve čtvrtek jsem byla ve škole a kromě toho jsem se stavila na job fairu organizovaném University of Manchester. Na hodině Company law jsem konečně měla pocit, že se tady neučim od rána do večera uplně zbytečně, protože jsme řešili nějaký case a po té, co jsem argumentovala svůj pohled na věc se na mě vyučující usmál a řekl mi, že jsem ten případ právě vyhrála. Cítila jsem se jak Ellen Woods v téhle scéně:

V pátek jsem byla ve foodbank a pak jsme večer šli na párty. Začali jsme u Maji a Sebastiena, a pak jsme pokračovali do klubu Sound Control. bylo to bezva, pořádně jsme zapařili. Navíc jsem ani nebyla tak pozdě doma, protože v Manchesteru musí všechny kluby povinně končit ve tři ráno. A ve 3:00 se opravdu rozsvítí světla a je konec. Takže jsem byla v posteli už asi ve čtyři. Přidávám fotky s popiskama speciálně pro Jirku, který se mě neustále ptá, kdo je kdo, když mu vyprávím, co jsem dělala. 

Sonja, já a Oliver.

Selfie na chodbě.

Nina, Jenny a Phil.

Sebastien, Michael a Kristina. 

V sobotu ráno mi bylo hrozně špatně a navíc mě v osm hodin probudil požární alarm. Navíc se nám ho nepodařilo utišit, takže houkal, dokud nepřijel náš pan domácí. Opravdu super, když jí máte jak z praku. No každopádně jsem se vymotala z postele až těsně před polednem, abych si udělala jídlo a zase se do ní pěkně vrátila s učebnicí v ruce. Kvůli tomu, že letím ve středu domů na prázdniny, jsem si nasáčkovala všechny semináře na pondělí a úterý, takže jsem musela udělat všechny 4 domácí úkoly během víkendu. To se mi teda stejně nepovedlo a ted, v neděli večer, mám jen tři a poslední holt dodělám zítra. Každopádně jsem však celou sobotu i neděli dělala úkoly. v sobotu odpoledne ještě přišla Nina na čaj, tak jsme si spolu chvilku povídali. Dneska odpoledne jsem byla trochu nakupovat vánoční dárky. Pak jsem se zase učila a ted se kouknu na jeden díl House of Cards (mimochodem, nejlepší seriál ever) a půjdu spát. 

Ve středu odpoledne jsem v Praze :-). Už se na vás na všechny těším. 

06/10/2014 až 12/10/2014, Manchester

Tento mi začala ve škole cvičení a přednášky už byly k věci, ne jenom úvodní. V pondělí jsem měla tři přednášky a jedno cviko, z business law. Bylo to hodně náročný, jak jsem psala už minule, příprava zabere několik hodin, ale na cviku jsme diskutovali a bylo to fakt zajímavý, takže super. Školu jsem měla až do večera, takže jsem se pak vrátila rovnou domů a šla jsem si brzo lehnout.

V úterý mám kriminologický den, neboť mám přednášku a hned po ní cviko. Témata jsou docela zajímavá, ale přenášející a cvičící v jedné osobě je uspávačka hadů, jak už jsem říkala, takže žádný šlágr. Po škole jsem se stavila doma a pak jsme šly s holkama nakupovat a na kafe. Koupila jsem si kalhoty, tričko, svetr a punčochy. Nejdůležitějším úlovkem je ten svetr, protože je obrovskej a huňatej a ideální do školy, ve které je snad ještě větší zima, než venku. 

Veverka, co se mnou chtěla jít na criminologii.

V středu jsem šla poprvé do Food Bank. mám pocit, že tu mám moc volného času, tak jsem chtěla dělat něco smysluplného se svým volným časem, tak jsem si chtěla najít nějakou charitu, kdy bych mohla pomáhat. A našla jsem si Food Bank by Manchester Universities' Catholic Chapliancy. Je to největší potravinová banka v Manchesteru a funguje to tak, že obchody, jako Tesco nebo Asda, darujou jídlo (neprošlé trvanlivé potraviny, jako jsou konzervy a těstoviny a tak) a klienti dostávají takové vouchery, pokud jsou v nouzi. Na jejich základě pak dostanou balíček jídla, oficiálně určený na tři dny, podle mě to člověku úplně v pohodě vystačí na týden, velký podle počtu osob v domácnost. Podle pravidel mohou tuhle pomoc čerpat maximálně třikrát za půl roku, takže to neni určeno na dlouhodobé užívání, spíš na překlenutí nejhorší krize. No a já tam budu každý týden dělat dobrovolníka, který si povídá s těma lidma a připravuje ty balíčky a tak dále. Kromě toho budu pomáhat v komunikaci s korporátními partnery. Takže super, mám z toho opravdu dobrý pocit, že svým časem někomu pomáhám. Večer jsem chtěla jít do filmového klubu, ale neměla jsem hotové úkoly, tak smůla :-D. 

Ve čtvrtek jsem měla znova celý den školu, konkrétně dvě hodiny angličtiny a dvě cvika. Zjistila jsem, že s těma domácíma úkolama to asi nebude nutné brát až tak úplně hloubkově vážně, protože na cviku z kontraktů jsem byla jediná, kdo měl domácí úkol na citování hotový, takže jsem tam pak půl hodiny chytala lelky, zatímco ho ostatní dělali. Takže poučení pro příště - raděj půjdu na ten film...

V pátek jsem měla jít ráno na angličtinu, ale zapomněla jsem si nařídit budík, takže se mi nepodařilo vstát. Místo toho jsem šla aspoň na procházku po městě a ve čtyři jsme měli sraz s ostatníma z naší skupinky na tradiční anglický odpolední čaj (Víte, že se správně servíruje ve 4 pm a čaj o páté se mu říká jenom v Čechách, kvůli časovému posunu?) . Byli jsme v podniku Richmond Tea Rooms v Gay Village, který je zařízený ve stylu Alenky v říši divů a bylo to úplně famózní. Dali jsme si čaj a tradiční scone (takový jako koláček) s marmeládou a povídali jsme si a bylo to takové velmi britské.

V sobotu jsme se potkali s Ninou a Alenou a šly jsme na procházku do jižního Manchesteru. Nakonec jsme ušly 18 kilometrů, pěkně jsme se provětraly a popovídaly si. Dneska jsem se učila, byla jsem běhat, prala jsem a vařila, prostě moje klasická manchesterská neděle.

Konečně odpočíváme v parku, který jsme hledaly dvě hodiny :-D.

Manchester - Bydlení

Jak si asi většina z Vás pamatuje, před odjezdem a na začátku pobytu jsem hodně řešila, kde budu bydlet. Na to, jaký je to nepodstatný detail, mi kvůli vidině, že budu spát pod mostem, vypadala půlka vlasů ;-). Tak dneska Vám chci představit výsledek, moje hnízdečko, bohužel studia a ne lásky.

Moje adresa je 28 Redruth street, Rusholme, M14 7PX Manchester :-).

Bydlim v domečku se třema ložnicema ve čtvrti Rusholme. Čtrvť to podle teorie neni nijak zvlášť dobrá ani bezpečná, ale podle mě je naprosto v pohodě. Její osou je tzv. Curry Mile, ulice plná arabských obchodů a kosmetických salónů a restaurací. Skvěle to tam voní, dá se tam koupit nejlepší ovoce a zelenina (dokonce i celé jehně) a má to jedinečnou atmosféru, hlavně brzo večer, to se člověk cítí jak v jiné zemi. Pozdě v noci bych tam ale asi jít pěšky moc nechtěla. Celkově je ta čtvrť plná imigrantů, černochů a arabů, je tu víc žen s šátkem, než bez něj a dají se tu potkat i ženy v nikábu, tedy úplně zahalené. Ze začátku mě to trošku znervózňovalo a necítila jsem se tu úplně bezpečně, ale teď už mi to příjde dobrý.

Curry Mile

Curry Mile vám umožní, cítit se na chvilku jako v nějaké uplně jiné zemi ;-).

Lokace je to podle mého názoru dobrá, do školy to mám pěšky asi 35 minut, což je taková příjemná procházka. Zároveň to mám kousek i do Falowfieldu, kde je spousta barů a kde se občas scházíme s ostatníma. Když prší nebo se mi nechce, tak tu jezdí spousta outobusů, které mě dovezou. Hned vedle domu mám velký park, u něj fitko, po cestě ze školy mám vedle sebe Tesco, Morisons i Lidl, takže přísun potravy je také zajištěný a je tu klid.

V domečku bydlíme tři. Já, Johanna, což je 19letá Bulharka, která studuje počítače na University of Manchester a Mani, který tamtéž pracuje jako věděc. Dům jako celek je strašně špinavý. Pracuju na tom ,aby se to změnilo ale je to běh na dlouhou trať. Pokud ale dodržujete pravidla, jako nedotýkej se ničeho, co sis před tím neumyla, dá se to zvládnout. Navíc jsem zjistila, že to není problém jen našeho domečku, je to problém celé Anglie. Hygienické standardy jsou tu prostě trochu jinde, než na kontinentu a špína je tu prostě všude. Dá se na to zvyknout.

Můj pokoj byl na začátku úplná katastrofa, ale potom, co jsem ho tři hodiny drhla, koupila jsem si pár blbin v Ikea a dostala jsem nový stůl, se mi tu vlastně docela líbí. Není to nic extra, ale dá se to. Hlavní výhoda totiž je, jak už jsem Vám říkala, že je to hrozně levné. Platím 180 liber měsíčně, což je polovina toho, co platí většina mých kamarádů. není to zas až tak úplně divné, za podobné peníze se tu dají najít i jiné pokoje, takže už jsem se přestala bát, že je v tom nějaký velký háček. Koneckonců, bydlím tu už měsíc a žádný jsem zatím neobjevila. Tak doufám, že už ani neobjevím :-).

Před mým redekoračním zásahem.

Po mém redekoračním zásahu I.

Po mém redekoračním zásahu II.

Po mém redekoračním zásahu III.

29/09/2014 až 5/10/2014, Manchester

Můj třetí týden v Manchestesteru se nesl ve znamení úvodních hodin. V pondělí jsem měla mít hned čtyři, ráno jsem proto vstala celá natěšená. Jako první jsem měla "Contract law". To se tu učí v prvním ročníku a je to takový základní, odrazový předmět. Myslím si, že je rozhodně mnohem logičtější začínat smluvním právem, než dějinami, jak je zvykem doma... Přednášející nám celou hodinu dokola opakoval, jak je ten předmět hrozně důležitý, a že nám to asi řikaj všichni vyučující, ale že jen u něj je to pravda :-). Jako druhou hodinu jsem měla mít praktický tréning vyhledávání právnických informací, který se ale asi nekonal, nebo pokud ano, tak někde v jiné galaxii, protože jsem tu hodinu prostě nemohla najít... Moje třetí a čtvrtá hodina se mi bohužel překrývaly, tak jsem si musela prostě vybrat, tak jsem šla na "Business law", což evidentně bude klasický obchod, jak se učí u nás. "Company law in global context" jsem bohužel nestihla protože se neumim rozdvojit, tak budu muset počkat na příští týden. Ve škole jsem strávila celý den, kromě hodin jsem měla ještě spoustu zařizování a pobíhání od čerta k ďáblu, takže když jsem někdy v sedm večer dorazila domů, byla jsem ráda, že jsem ráda.

Moje typická snídaně: Porridge, čaj a seriál.

V úterý jsem měla v poledne první hodinu "Criminology", která pro mě byla docela zklamáním... Hodně jsem se na tenhle předmět těšila, koneckonců jsem si ho dala z čistého zájmu, protože mi asi nikdy k ničemu nebude, tak mě docela zklamalo, že to vypadá hodně sociologicky a přednášející je feministicko-marxistická uspávačka hadů. No ale tak říkám si, že je vždycky prospěšné si trochu rozšířit obzory a sociologii jsem nikdy nestudovala a asi už nikdy studovat nebudu, tak proč ne. Odpoledne jsme s holkama šli do místního nákupního centra, kde měli akci nazvanou "Big student night" ale ve skutečnosti to nemělo s nocí nic společného, jelikož to končilo v osm. Každopádně slibovali 20% slevy pro studenty na všechno, což jsem si řikala že je dobrý, protože jsem už měla něco vyhlídnuto a i vyzkoušeno, tak jsem si řikala, že ušetřim pár liber... Evidentně si to řeklo všech 50 000 manchesterskejch studentů, protože tam bylo tak šílený množství lidí a fronty všude a tak, že jsme to po chvilce vzdaly a pak se k nám připojili i kluci a raděj jsme šli na chvilku do baru. 

Ve středu ani ve čtvrtek jsem podle rozvrhu neměla žádnou hodinu, stejně jsem ale šla do školy. Univerzita nabízí mezinárodním studentům různé jazykové lekce zadarmo, z nichž se mi líbilo Academic writing a Critical thinking. No a právě psaní bylo ve středu ráno, tak jsme tam šli a bylo to strašný. Bylo to tak na úrovni druháku na gymplu a přišlo mi to jako naprostá ztráta času. Pak jsme šli všichni spolu na oběd do menzy, což bylo moc fajn, myslim, že menza nabízí slušný poměr cena/výkon, za 3,30 jsem měla hovězí maso s pečenými brambory a zeleninou a bylo to opravdu moc dobré. Odpoledne jsem byla chvilku v knihovně a večer jsme šli na promítání filmu Drive se školním filmovým klubem, což bylo super. Já jsem o tom filmu nikdy předtím neslyšela, ale podle všech je to kultovní film a mě se to líbilo, takže dobrý. Po filmu jsme šli ještě do hospody, konečně jsme se taky socializovali s nějakejma domorodcema :-D. 

Ve čtvrtek ráno jsem měla Critical thinking, což bylo skvělé, konečně přínosná hodina angličtiny. Zůstala jsem ve škole a šla jsem na další angličtinu, tentokrát na Writing project, což je zase podpora university pro studenty, tentokrát ale pro místní... Přišlo mi docela hustý, že kluk, co seděl vedle mě nevěděl, jak se používají apostrofy, konkrétně nechápal, jaký je rozdíl mezi friend's a friends'. No ale tak řikám si, že většina lidí, včetně mě, neovládá gramatiku svého rodného jazyka tak, jak by měla... 

V pátek jsem měla mít druhý úvod do contractů, ale když jsem tam ráno přišla na dveřích jen vysela cedule, že se hodina pro nemoc ruší... Což mě trošku nakrklo, protože nám taky mohli dát vědět mailem... Když už jsem bya ve škole tak jsem šla na Academic vocabulary, což bylo kupodivu docela fajn. Ne nijak ohromující, ale fajn. Pak jsem se po cestě domů stavila v katolické charitě, domluvit si dobrovolnictví... Ve středu tam pujdu poprvé tak vám pak řeknu víc :-). Odpoledne jsem asi nedělala nic zvláštního, poněvadž si to nepamatuju. Večer jsme šli s Ninou, Christnou a Alenou na úvodní sraz školního Pole dance klubu. Vždycky jsem to chtěla zkusit, ale během posledních dvou let mi to přišlo trošku blbý, vzhledem k okolnostem, který znáte, pokud mě znáte :-D. No ale řekla jsem si, že tady bych to zkusit mohla, ale asi ne :-D. Je to docela dost drahý, 45 liber za deset týdnů a vzhledem k tomu, že tréningy jsou ve čtvrtek, tak bych minimálně 3krát chyběla... Možná příští běh. Nina s Christinou pak šli někam do centra do nějakého klubu, ale mě se nějak vůbec nechtělo, tak jsem si s Alenou ještě povídaly a šly domů docela rozumně. 

V sobotu jsem po proflákaném dopoledni konečně otevřela učebnice a zadání domácí přípravy, abych zjistila, že jsem to asi drobátko podcenila... Na každý ze čtyř předmětů máme asi tak triliardu čtení, ze kterého si musíme dělat poznámky a pak vypracovávat otázky a ble-ble-ble. Podle propozic jsou to minimálně čtyři hodiny přípravy na každý seminář, plus rekapitulace po něm... No ještě se mi uplně nepodařilo vytvořit efektivní systém a navíc jsem za ty tři týdny nicnedělání docela solidně zlenivěla, ale holt se nedá nic dělat. Po celém odpoledni nad knížkama jsme se chtěli s holkama jen tak sejít a dát si čaj a sušenky, nakonec se to trošku zvrhlo a šli jsme s Ninou, Majou a jejím přítelem Sebastienem do Gay Village, což bylo uplně skvělý. Neplatí se tam vstupné do klubů a všeobecně tam chodí starší lidé a atmosféra je mnohem lepší než tam, kde jsme byli minulý týden.

Bohužel to není moc dobře vidět, ale Gay village je vlastně spíš gay street, ale má úžasnou atmosféru.

V neděli jsem zopakovala model ze soboty jen s drobnými změnami, takže jsem se ráno hezky v klidu nasnídala, chvilku jsem si četla, pak jsem dělala úkoly, pak jsem šla běhat, pak na nákup, pak jsem si uvařila oběd a zase jsem dělala úkoly.  V tuhle chvíli mám hotový jeden předmět ze čtyřech a mám pocit, že to asi nikdy nedodělám... Začíná se mi stýskat po pražských právech a jejich půl-roku-nedělej-nic-a-pak-se-všechno-nadrť-za-tři-dny... 

Manchester - Doprava

Můj první tématický článek je na pravděpodobně trochu nudnější téma, ale ta zajímavá, jako je škola nebo jídlo, si chci schovat, až tu budu déle a budu mít víc zkušeností a zážitků. 

První důležitá věc, kterou musíte vědět o dopravním systému v Anglii je ta, kterou už absolutně všichni víte, což vám ale stejně nezabrání nechat se málem zabít během několika prvních dnů. V Anglii se samozřejmě jezdí vlevo, nikoliv vpravo jako v normálním civilizovaném světě. Realita je taková, že to dělá problémy jen chvilku a teď už jsem se na to naprosto adaptovala a zvládám se rozhlížet správně.

To ale neznamená, že nejsem v ohrožení života prakticky kdykoliv, když jsem venku. Důvodem je přecházení silnice. Anglie se v tomhle od mého předchozího působiště - Německa, liší tak, že už to asi víc nejde. Zatímco v Německu se čeká na zelenou i uprostřed noci a uprostřed polí, tady se nečeká na zelenou nikdy. Vlastně mám pocit, že přecházet na zelenou se tady považuje za velký prohřešek proti etiketě, protože všichni tu přechází na červenou. Pořád. I když vedle vás stojí policajt. I ten policajt pravděpodobně půjde na červenou. Co je ještě překvapivější, i když možná je to nutnost, je že řidiči jsou na to zvyklý a trpělivě čekají, až přejdete. Nikdo na vás netroubí, nebo tak. 

Kdo ale není trpělivý, jsem já. Všichni, co mě znáte víte, že trpělivost skutečně nepatří mezi mé ctnosti, ba právě naopak. A to mě přivádí k velkému problému místní dopravy a to jsou autobusy. Podle mě jsou totiž v Manchesteru nejpomalejší autobusy na celé planetě. Nevím jestli je to těmi chodci přecházejícími na červenou, nebo hustou dopravou, zpomalenými řidiči nebo neuvěřitelně hustou sítí zastávek, ale jet autobusem a jít pěšky vyjde časově v podstatě nastejno, což je frustrující, protože finančně to tedy nastejno rozhodně nevyjde. Autobusy jsou tu pěkně drahé, tak 2 až 3 libry za jízdu, s výjimkou tzv. magic buses, které stojí libru za cestu. Platí se navíc u řidiče, který funguje zároveň revizor, což znamená jen jedno - další zpomalení! Autobusy pak nemají šanci jezdit na čas a v podstatě jezdí úplně náhodně. není výjimkou, že čekáte dvacet minut aby pak přijeli tři hned za sebou. 

Dalším problémem je, že v Manchesteru neexistuje něco jako "Manchesterská integrovaná doprava", místo toho tu operuje několik společností, které si vzájemně konkurují, takže se nedá koupit jedna lítačka na všechno, na autobusy i tramvaje, což je pěkně hloupé. Já jsem si nakonec koupila lítačku na jednu ze společností, která provozuje autobusy a řeknu vám, že není nic hloupějšího, než když v noci čekáte na bus, je vám zima, a všechny busy, co přijíždějí, jsou od konkurence... A tramvají jsem tu třeba ještě nejela... Celkově jsem uplně ztracená v jejich jízdních řádech a používám jen dva autobusy, které znám :-D.

Abych ale nebyla taková negativistka, jezdí tu double decres a já uplně zbožnuju sedět nahoře, ideálně v první řadě. Cítím se potom jak Forest Gump (ne že by snad Forest jezdil double decrem, ale mám podobně štastný a připitomělý pocit, jaký měl podle mě Forest celý život).

Výhled z mého nejoblíbenějšího místa v autobuse :-).