Manchester - Bydlení

Jak si asi většina z Vás pamatuje, před odjezdem a na začátku pobytu jsem hodně řešila, kde budu bydlet. Na to, jaký je to nepodstatný detail, mi kvůli vidině, že budu spát pod mostem, vypadala půlka vlasů ;-). Tak dneska Vám chci představit výsledek, moje hnízdečko, bohužel studia a ne lásky.

Moje adresa je 28 Redruth street, Rusholme, M14 7PX Manchester :-).

Bydlim v domečku se třema ložnicema ve čtvrti Rusholme. Čtrvť to podle teorie neni nijak zvlášť dobrá ani bezpečná, ale podle mě je naprosto v pohodě. Její osou je tzv. Curry Mile, ulice plná arabských obchodů a kosmetických salónů a restaurací. Skvěle to tam voní, dá se tam koupit nejlepší ovoce a zelenina (dokonce i celé jehně) a má to jedinečnou atmosféru, hlavně brzo večer, to se člověk cítí jak v jiné zemi. Pozdě v noci bych tam ale asi jít pěšky moc nechtěla. Celkově je ta čtvrť plná imigrantů, černochů a arabů, je tu víc žen s šátkem, než bez něj a dají se tu potkat i ženy v nikábu, tedy úplně zahalené. Ze začátku mě to trošku znervózňovalo a necítila jsem se tu úplně bezpečně, ale teď už mi to příjde dobrý.

Curry Mile

Curry Mile vám umožní, cítit se na chvilku jako v nějaké uplně jiné zemi ;-).

Lokace je to podle mého názoru dobrá, do školy to mám pěšky asi 35 minut, což je taková příjemná procházka. Zároveň to mám kousek i do Falowfieldu, kde je spousta barů a kde se občas scházíme s ostatníma. Když prší nebo se mi nechce, tak tu jezdí spousta outobusů, které mě dovezou. Hned vedle domu mám velký park, u něj fitko, po cestě ze školy mám vedle sebe Tesco, Morisons i Lidl, takže přísun potravy je také zajištěný a je tu klid.

V domečku bydlíme tři. Já, Johanna, což je 19letá Bulharka, která studuje počítače na University of Manchester a Mani, který tamtéž pracuje jako věděc. Dům jako celek je strašně špinavý. Pracuju na tom ,aby se to změnilo ale je to běh na dlouhou trať. Pokud ale dodržujete pravidla, jako nedotýkej se ničeho, co sis před tím neumyla, dá se to zvládnout. Navíc jsem zjistila, že to není problém jen našeho domečku, je to problém celé Anglie. Hygienické standardy jsou tu prostě trochu jinde, než na kontinentu a špína je tu prostě všude. Dá se na to zvyknout.

Můj pokoj byl na začátku úplná katastrofa, ale potom, co jsem ho tři hodiny drhla, koupila jsem si pár blbin v Ikea a dostala jsem nový stůl, se mi tu vlastně docela líbí. Není to nic extra, ale dá se to. Hlavní výhoda totiž je, jak už jsem Vám říkala, že je to hrozně levné. Platím 180 liber měsíčně, což je polovina toho, co platí většina mých kamarádů. není to zas až tak úplně divné, za podobné peníze se tu dají najít i jiné pokoje, takže už jsem se přestala bát, že je v tom nějaký velký háček. Koneckonců, bydlím tu už měsíc a žádný jsem zatím neobjevila. Tak doufám, že už ani neobjevím :-).

Před mým redekoračním zásahem.

Po mém redekoračním zásahu I.

Po mém redekoračním zásahu II.

Po mém redekoračním zásahu III.